S OVýTem NA KUBU OMŠELOU A NÁDHERNOU

Těsně po půlnoci dva vyloďovací čluny LCI Blagar a Barbara J vpluly do Zátoky sviní. Na každém byl operativec CIA a žabí muži. Měli připravit cestu pro čtyři lodě Houston, Rio Escondid, Caribe a Atlántico, na nichž se plavilo na 1400 ozbrojených kubánských emigrantů z brigády 2506 a které vezly zbraně a zásoby. Několik člunů také vezlo lehké tanky M-41 a další vozidla.

Blagar mířil na Modrou pláž (reálným jménem Playa Girón) u které bylo malé letiště a druhá na Červenou pláž (Playa Larga). Akci od počátku provázely potíže, samotné vylodění se zpozdilo kvůli poruchám motorů některých člunů a další poškodily korálové útesy, s nimiž CIA nepočítala. Myslela si, že u břehu budou jen mořské řasy. Červená pláž byla navíc osvětlená a jakmile se žabí muži dostali na břeh, hned propukla přestřelka s kubánskými milicionáři. I když je útočníci přemohli, stačili milicionáři ještě varovat vysílačkou kubánskou armádu.

Operace tak byla prozrazena a emigranti přišli o moment překvapení. Fidel Castro byl probuzen kolem čtvrt na čtyři a hned nařídil přesun dalších milicionářů i vojáků k vyloďovacím plážím. Vyhlásil nejvyšší stupeň ohrožení země, osobně se chopil řízení operace a rozhodl okamžitě nasadit letectvo. Akci se konala pod heslem vlast nebo smrt.

O půl sedmé tři letité stíhačky Sea Fury, jeden bombardér B-26 a dva cvičné proudové stroje T-33 vzlétly a zaútočily na vyloďující se emigranty. Kolem 6:50 několik raket a bomb zasáhlo loď Houston, ze které se nepodařilo vylodit 270 mužů. Dalších 180 sice bojovalo, ale šlo jim to špatně, protože na lodi zůstaly zbraně. Loď navíc vezla většinu zdravotnického materiálu.

I emigranty podporovaly stroje B-26 dodané USA. Dva z niích potopily kubánskou hlídkovou loď El Baire a další dva zasáhly přisunující se vládní síly. Také poskytly ochranu pěti transportním letounům C-46 a jednomu C-54, ze kterých seskočilo 177 výsadkářů. Ti dokázali udržet pár pozic na přístupových cestách, než k se k nim dostaly vyloděné tanky M-41. Ani to však nezajistilo úspěch operace, protože se jim nepodařilo zabránit přísunu kubánských jednotek do Zátoky sviní. Klíčová skupina 30 lidí, které měla blokovat cestu na Playa Larga, se ocitla beze zbraní - ty skončily v bažinách.

Jeden Sea Fury kubánské armády sice kolem 8:30 havaroval, když se pokoušel napadnout vracející se výsadkový letoun C-46, ale o hodinu později se dalším Sea Fury a T-33 podařilo potopit loď Rio Escondid s municí, když na ní vzplál letecký benzín. Pro emigranty to byla další rána, protože loď zajišťovala spojení mezi oběma skupinami.

Castro kolem jedenácté oznámil, že útočníci přišli zničit revoluci. Ve stejnou dobu se podařilo stroji T-33 sestřelit další B-26 emigrantů. Pod tlakem se dvě zbylé lodě Caribe a Atlántico stáhly do mezinárodní vod, střelba z Blagaru mezitím zničila jeden kubánský bombardér. Během dne však T-33 sestřelily další tři B-26 emigrantů.

Noční nálet na letiště San Antonio de Los Banos neuspěl, obě LCI sice dopravily další munici, ale pak od Kuby odpluly lodě Atlántico i Caribe, jejich kapitáni vzali roha. Americký torpédoborec sice dohnal Atlántico a donutil jeho kapitána vrátit se, ale Caribe se včas dohnat nepodařilo.

Emigranti se dostávali pod tlak, tanky M41 nedokázaly čelit mohutnějším T-34 a kubánským dělům ráže 76 a 122 mm. Castro poslal proti 370 vycvičeným emigrantům na 1600 milicionářů, 300 vojáků a 200 policistů, k tomu navíc dvacet tanků. Američany před případným přímým zásahem na Kubě ve 14 hodin varoval Nikita Chruščov, který pohrozil Johnu F. Kennedymu, že nedovolí útok na Kubu a pohrozil útoky na území USA

I když se podařilo v noci na 19. dubna dopravit emigrantům další munici (dovezly ji oba LCI a další byla dodána letecky skupině okupující letadlo Girón), situace útočníků byla beznadějná. Ve dne LCI operovat u pobřeží Kuby nemohly. Dva z pěti bombardérů, B-26, které zaútočily na vládní síly, byly sestřeleny. Večer vyrazily na pomoc s evakuací americké torpédoborce USS Eaton a USS Murray. Akce byla definitivně odpískána.

V bojích padlo 67 příslušníků Brigády 2506, deset dalších bylo popraveno a další přišli o život při pokusech o útěk a nehodách. I se čtyřmi americkými piloty zemřelo 106 lidí.

Kubánci přiznali 176 mrtvých vojáků, ale zřejmě padly i dva tisíce milicionářů.

Při posouzení se ukázalo, že operace byla špatně připravená, krytí ze vzduchu bylo nedostatečné a hrubě se podcenila síla kubánské armády. Navíc se do ní nezapojili exiloví vůdci ani nespokojení rolníci.

Zpackaná akce měla fatální důsledky pro USA. Fidel Castro se definitivně přiklonil na stranu SSSR, se kterým spolupracoval až od půlky roku 1959, když USA začaly zesilovat tlak na Kubu kvůli znárodňování a vysokým daním. O rok později propukla karibská krize, kdy Chruščov rozmístil na Kubě jaderné rakety. Ty sice pak stáhl, ale USA se musely smířit s tím, že u svých břehů mají socialistický stát. A Kuba zůstala socialistická až do dneška.