Na světě je jen několik míst, kde se dá něco takového pozorovat na vlastní oči. Za jedno z nejlepších se považují vodopády Brooks v národním parku Katmai na Aljašce, přibližně 350 km jihozápadně od města Anchorage.
Vodopády jsou v těsné blízkosti ostrova Kodiak, odkud pocházejí snad nejznámější a největší hnědí medvědi světa. Dobře stavěný samec kodiaka může vážit i přes 600 kg. Medvědi v parku Katmai jsou jim podobní nejen zvyklostmi, ale i velikostí. Dospělý samec často váží i přes 450 kg.
Fotogalerie |
„O této cestě jsem snil patnáct let. Byl to neskutečný zážitek. Nebýt fotek, ani by mi to doma neuvěřili,“ začíná své vyprávění Pavel Fellner z cestovky Sen.
Už samotný let jednoplošníkem k vodopádům Brooks je zážitek. Ze šedivého moře se tu totiž vynořují hřbety bílých velryb.
Hluboké údolí lemují vysoké štíty, ledovcové jazyky, tmavomodrá jezera, lesy. Žádné cesty, žádná obydlí, jen pustina. A přistává se na vodě.
Sklopte hlavu a couvejte
„Víte, jak se chovat, když potkáte kodiaka v lese?“ ptá se ranger Mike, který čeká na skupinku návštěvníků. Nikdo naštěstí takovou zkušenost nemá, a tak všichni s napětím poslouchají. „Sklopte hlavu, periferně ho sledujte a pomalu couvejte za nejbližší strom. Pokud nepotkáte hladovou samici s mladými, mělo by to fungovat. Nedívejte se mu do očí, neutíkejte, nemáte šanci. Z batohů vyložte veškeré potraviny i konzervy, medvěd má sedmkrát lepší čich než pes.“
Není pochyb, že tu žijí. Všude kolem je zplihlá tráva a na každých 50 metrech leží medvědí výkaly. Nejlepším místem na pozorování je speciální plošinazabezpečená dvěma brankami, stojí tu i další ochránce parku s vysílačkou.
„A najednou ho vidíme. Přímo před námi, na druhé straně řeky, stojí obrovský medvěd, v tlapě drží lososa a odkusuje mu hlavu. Jedním tahem mu rozpáře břicho, sní vnitřnosti a zbytek ryby odhodí. A loví další. Nesní ji celou, vybírá si jen ty nejlepší části,“ popisuje Pavel Fellner.
V řece je nízká hladina a pod vodou plavou tisíce lososů, jeden vedle druhého. Každý, kdo by stál na břehu, by snadno zvládnul rukama jednoho vylovit. Z břehu se však pomalu k vodopádu blíží další hladový medvěd. Obrovský samec se však k němu obrátí a menší pochopí, že musí přijít jindy.
Těsně pod terasou vystoupí z lesa třetí medvěd. Od skupinky turistů je vzdálený na tři metry. Hrábne tlapou do řeky, vytáhne nádherného lososa, položí si ho na kámen trčící z vody a začne si pochutnávat.
„Takeaway,“ smějí se turisti. Utrhne hlavu, zbytek ryby vezme do tlamy a jde s ní do lesa. Je slyšet, jak jeho zuby drtí kosti. Tento medvěd je mnohem menší a velmi hladový. Když dojedl celého lososa, vydal se k řece pro dalšího.
Samice s mláďaty
Když je vysoká hladina vody, medvědi stojí nahoře nad vodopády a chytají lososy, kteří vyskakují nahoru. Nyní loví dole. Má to výhody i nevýhody. Nelze vidět na vlastní oči medvěda, jak chytá rybu přímo do tlamy. Je ovšem možné se přesunout na další vyhlídku níže po toku řeky, kde se zdržují samice s mláďaty.
Přes tuto část řeky vede most směrem k druhému jezeru a do informačníhocentra. Přichází po něm skupina lidí, když ranger začne křičet: „Blíží se sem samice s mladými, urychleně opusťte most! Hej, vy v té modré bundě, nefoťte a běžte pryč!“
O tři minuty později si už pod mostem hrají mláďata a most je na 45 minut uzavřen. Samice se převaluje na břehu a sem tam se opláchne ve vodě. Mláďata skotačí, honí se, staví se na zadní a napodobují matku. Dalekohledem jsou vidět další medvědí rodiny. Patnáct rodin lovících, skotačících, koupajících se, ležících v trávě.
Čas tady běží strašně rychle. Z pěti hodin najednou zbývá jen jedna. Vracíme se zpět na první vyhlídku, když ho najednou zahlédneme pět metrů od nás. Menšího, „jen“ 250 kilového medvěda, ležícího v trávě. Ani uchem nepohne a tak spěcháme k první vyhlídce.
Alfa samec mezitím odešel, přicházejí se tak nažrat další, menší samci. Nevšímají si sebe navzájem, každý si vychutnává svůj úlovek. Ale také skupina turistů něco ulovila. Tohle je totiž náš nejlepší zážitek z Aljašky.
Vodopád Brooks v národním parku Katmai