„Otevřeli jsme sice o měsíc později, ale Alláh je milosrdný, sníh máme, fungujeme tedy normálně,“ říká Akbar Ryskulov, manažer lyžařského areálu Zil.

Dlouhá léta tvořili hlavní část turistů domácí návštěvníci, dnes do areálu míří i turisté z Indie nebo Evropy. „Jezdí sem i Američané, hodně Němců a Rakušané. Podle našich statistik nás loni navštívilo 60 tisíc turistů,“ doplňuje Ryskulov.

Cesta za parádním prašanem v hornatém Kyrgyzstánu Věřte nebo ne, v Kyrgyzstánu obsluhují lyžaře desítky vleků a lanovek. Nejvýznamnější kyrgyzský lyžařský resort, který snese „měkká“ evropská měřítka kladená na velikost a vybavení areálu, se jmenuje Karakol.

Trendu se snaží jít naproti také kyrgyzská vláda, která zimní sporty aktivně podporuje. „Lidí vnímají, že se tento sektor neustále rozvíjí. A nemám na mysli jen lyžařské areály, ale také ostatní druhy zimní turistiky,“ říká Azmat Zhamanklov, náměstek ministra turismu a kultury.

V Kyrgyzstánu pro většinu malých lyžařských středisek ležících v dosahu hlavního města Biškeku zatím platí, že jsou určena hlavně pro lokální lyžaře, případně pro začátečníky, kteří sem jezdí hlavně o víkendech, kdy spustí, třeba v Orlovce, oba dva vleky.

„Lépe je na tom právě středisko ZiL, vzdálené hodinu autem z hlavního města, s pěti lanovkami a 12 kilometry sjezdovek. Alpská měřítka, která lyžaři v Evropě kladou na vybavenost a úroveň terénů, snesou jen střediska Karakol a Suusamyr,“ říká novinář Petr Kubka, který už několik let mapuje lyžařská střediska v postsovětských republikách.

„Při výběru těchto středisek musí být lyžař připraven procestovat 220 km do Sussamyru nebo přes 400 kilometrů do Karakolu. Odměnou mu bude nedotčená příroda a nezanedbatelný bonus – lyžování ve volném terénu neporušeném jedinou lyžařskou stopou,“ doplňuje Kubka.

A doporučuje ještě jednou lyžařskou specialitu. „Určitě si vyzkoušejte heliskiing , které v Kyrgyzstánu nabízí řada lokálních i zahraničních agentur.“