Festival Hanami vypuká v okamžiku, kdy rozkvetou první sakury. Obvykle je to na přelomu března a dubna.
FOTO: Synyan, ja.wikipedia.org, licence BY-SA 3.0
Poznejte Japonsko... jinak!
Japonsko patří spíše mezi méně běžné destinace a na začátku května ho můžete i netradičním způsobem poznávat – poté co si už v dubnu vyřídíte všechny nutné a důležité formality. Vaším průvodcem se pak může státJiří Kolbaba, známý český cestovatel a fotograf, který právě do Japonska vyrazí se skupinou cestovatelů v rámci organizovaného zájezdu. Láká vás poznat Japonsko právě po jeho boku nebo odkoukat něco z jeho fotografického umění? Mrkněte do tabulky pod článkem a zjistěte víc!
Japonské hry
Tamagoči
O elektornické potvoře Tamagoči asi slyšel každý. Když byla v roce 1997 uvedena na trh, stala se okamžitě hitem. Děti po ní prahly a rodiče ji nenáviděli. Starat se o elektronické zvířátko, které za týden umře, protože mu nezhasnete na noc, bylo dosti depresivní, ale také návykové. Ve srovnání s jinou japonskou hrou – Go – to ale nic není.
Go
Japonská hra Go je totiž v očích Japonců povýšena na hru, která představuje pohled na svět. Jde o deskovou hru pocházející z Číny (jako mnoho dnes převážně japonských tradic), kde vznikla asi 2000 let př.n.l. Zachovala se ale hlavně díky Japonsku. Hráče Go najdete na mnoha starých japonských kresbách a hrát ji lze samozřejmě i závodně.
Japonský čajový obřad
V Japonsku nehledejte čaj v pytlíku – tady je příprava čaje složitý obřad, který smí vykonávat jen opravdoví mistři. Každé gesto, pohyb nebo slovo může ovlivnit kvalitu obřadu a vše proto musí probíhat v přesném pořadí. Celý rituál zahrnuje pokyny nejen pro přípravu čaje, ale i pro jeho podávání a pití. Za tradiční japonský čaj je považován čaj zelený, který je prakticky jediný zde pěstovaný čaj.
Anketa
Na jak dlouho jezdíte na klasickou pobytovou dovolenou?
Celkem hlasovalo 390 čtenářů.
Včera 17:00
Hanami je jednou z nejpopulárnějších japonských tradic. Ostatně spousta velkých firem si právě na tohle období připravuje speciální „sakurové“ edice svého zboží. A v relacích o počasí se dlouze řeší, kde sakury už odkvetly, kde právě kvetou a kde se sakurová vlna čeká až v dalších týdnech.
Mimochodem, Hanami se slaví postupně od jihu k severu. Zatímco v Tokiu přichází Hanami na začátku dubna, na ostrově Hokkaidó se dočkají až v první polovině května. Historické prameny pak tvrdí, že první Hanami se slavilo už ve 3. století!
Pojďme se teď podívat na další japonské fenomény – kdo jsou to gejši? Jak chutná suši? Co je to go?
Japonský zvyk Hanami uctívá rozkvétající sakury – po celé zemi se lidé shlukují pod stromy a baví se.
FOTO: Aron Kremer
Láska k přírodě je obecně japonskou specialitou a je zřejmě důsledkem zdejšího tradičního náboženství – šintoismu.Šintoismus hlásá uctívání přírody, která je božstvem sama o sobě. Například hora Fuji, vysoká sopka se zasněženým vrcholkem, jež se tyčí nedaleko od Tokia, je božstvem a výstup na ni je chápán jako obřad. V tomto kontextu pak musíme chápat i slavné japonské zahrady, jejichž součástí jsou bonsaje.
Umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách je původně čínský zvyk, který ale dávní Japonci zdokonalili a postupně se v něm stali mistry. Pěstovat bonsaje lze i u nás, jde ale o velmi náročnou a dlouhodobou činnost. O něco jednodušší je připravit si japonské suši, ideálně z rýže nikiši, omáčky sušinoko a mořské řasy nori. Náplň rýžových válečků je různá – od uzeného lososa po avokádo.
Podívejte se na japonský Ostrov duchů Hašima: Na sídlišti z betonu už 40 let nikdo nežije
V Japonsku se snoubí tradiční s ultramoderním. A právě to sem spoustu turistů láká.
FOTO: ESO travel
Jediný, kdo si těchto dobrot při večírcích neužije, jsou gejši.Gejša, symbol dokonalosti a krásy, na večírcích totiž jíst nesmí a celý její život je řízen mnoha dalšími pravidly. Tuto exotickou „součást“ japonské kultury lze vidět jen v luxusní společnosti – za společnost gejši se platí sta tisíce dolarů. Gejša ale není prostitutka, je spíše umělkyně, která ve společnosti tančí nebo zpívá.
Kimono, které gejši nosí, je z pravého hedvábí, je velmi drahé a je považováno za umělecké dílo. Kimona se vyrábějí v jedné velikosti a nepotřebná délka se skládá pod pás vzadu, takže na oblékání musí mít gejši pomocníky. Hedvábí se původně začalo vyrábět v Číně, v Japonsku ale dodnes najdeme horské vesničky, které se od pradávna zabývají pěstováním bource morušového.
Posvátná hora Fuji, kolem které sviští šinkanzen. Klasické japonské spojení tradic a moderních technologií.
FOTO: ESO travel
Jde o vesnice Širakawa-gó a Gokajama, které kromě vysokých hor chrání i UNESCO. Právě tady najdete tradiční lidovou architekturu Japonska – domy s velmi šikmou střechou. Sníh z ní snadno padal a na půdě zároveň vznikl ideální prostor pro pěstování hedvábí.
Z hedvábí se vyrábí i oblečení zápasníků sumo. Ti nosí břišní pás, na zádech zavázaný do uzlu a podobně jako gejši i oni nosí speciální účes. Turnajů sumo se za celý rok pořádá pouze šest, lístky je proto velmi těžké sehnat.
Japonská láska k přírodě je patrná na každém kroku.
FOTO: ESO travel
O nic jednodušší nebude sehnat vstupenky na tradiční japonské divadlo Nó. Pochází ze 14. století a pomocí tance, zpěvu a stylizovaného pohybu vyjadřuje básnické vize. Hrát smějí pouze muži v maskách a jedinou kulisou je malovaná borovice.
To v modernějším japonském umění – komiksu manga –se meze téměř nekladou. V jednotném stylu velkých očí a prapodivných účesů vznikají černobílé komiksy, které se čtou zprava doleva a pokrývají prý 40 % všech tištěných publikací v Japonsku.
V Japonsko mají i Nejšílenější horské dráhy světa: Poletíte na nich rychleji než ve formuli
Slovo bonsaj znamená doslova strom v misce a umění miniaturizace stromků dovedli Japonci k dokonalosti.
FOTO: Peggy Greb
Z nich si pak můžete poskládat třeba tradiční origami, umění skládání z papíru pocházející z 9. století. Původně sloužilo k náboženským obřadům, pak se však rozšířilo a stalo se uznávaným uměním. Podobný rozmach v posledních letech zažívají lampióny štěstí, původem z Japonska a Číny. V 1. století n. l. se ale lampionů využívalo pro signalizaci blížícího se nebezpečí.
Stejně jako ostatní japonské tradice i vypouštění lampionů má velmi silný symbolický podtext. Tyto principy dodržuje také odpradávna většina japonských chrámů a svatyní už v architektonických prvcích. Jedním takovým je například brána Torii u Itsukušimské svatyně z 6. století. Jasně červená brána stojí uprostřed moře a jen ti návštěvníci, kteří propluli bránou, směli vstoupit na půdu ostrova se svatyní.
Vesničky Širakawa-gó a Gokajama jsou jedny z nejstarších v Japonsku.
FOTO: 663highland
Obrovskou pokladnicí japonské kultury je pak městoKjóto, které jako jedno z mála japonských měst nebylo za 2. světové války bombardováno. Více se o něm dočtete v článku Do Japonska za nákupem levné elektroniky nebo třeba za starobylými chrámy, který vám představí dávné hrady samurajů, zlatý pavilón Kinkakudži nebo 1600 buddhistických chrámů a 400 šintoistických svatyní.