Stačila krátká rešerše, pár minut vyhledávání na internetu a nedalo se odmítnout. Destinací, které jsou většině Čechů relativně velmi neznámé, totiž už není v Evropě mnoho. Jinou věcí je pak to, když jsou některé země pro turisty velmi drahé, jako tomu je u severských zemí. Jenže do Kosova zatím lidé nejezdí z jiného důvodu - název tohoto státu, který stále ještě není uznávaný celým světem, příliš vyvolává vzpomínky na válku, která Evropou na konci minulého tisíciletí zmítala.

Místní podhůří ukrývá několik menších hotýlků a penzionů, kde se mohou turisté ubytovat.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Přílet do samotného hlavního města Prištiny, kam zatím létají třeba Austrian Airlines z Vídně, je bezproblémový. Ač není letištní terminál velký, je moderní a pasová kontrola probíhá stejným způsobem jako v západních zemích a věta „Welcome to Kosovo” od pasového úředníka zazněla lepší angličtinou, než byste se dočkali od české pasové kontroly. Kdyby ovšem měla takovou slušnost a něco vůbec řekla, což bývá výjimečné.

Vstup snadný, výstup má úskalí 

Češi jako občané EU nemají v zemi vízovou povinnost, ale jako v každé jiné zemi, která zatím není v EU, se dočkají razítka do pasu a v zemi mohou pobývat bez potíží až 90 dní. Baťůžkáři by měli mít na vědomí, že z Kosova nelze vycestovat přes Srbsko, pokud cestovatel také do Kosova přes Srbsko nevstoupil. Srbská vláda totiž zatím stále považuje všechny vstupy do Kosova z třetích zemí za ilegální.

Kosovo není naleštěnou destinací pro snoby. Místní žijí jednoduše a skromně, zejména pak na venkově. To platí i pro vesnici Brod ležící na úplném jihu země.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Pokud tedy cestovatel vstoupí do Kosova přes letiště v Prištině, z Makedonie, z Albánie nebo z Černé Hory a bude chtít Kosovo opustit po zemi přes Srbsko, nebude na území Srbska vpuštěn, pokud policisté na hranici v cestovním pasu objeví razítko těchto zemí. Kosovo je tak nutné opustit buď opět letecky či směrem do Makedonie nebo Černé Hory a odtud vstoupit do Srbska. Jednoduchým trikem však je prokázat se na hranici občankou a ne pasem. Ten totiž občanům EU při cestě do Srbska plně postačuje.

Vzhůru na jih 

Priština sama o sobě rozhodně není magnetem na turisty. Relativně průmyslové město se ještě plně nevzpamatovalo z těžkých dob a výstavba probíhá na každém kroku v takovém tempu, že byste mohli nabýt podezření, že se na ní podílejí silničáři z D1. Jakmile ovšem opustíte hranice města a vyrazíte směrem na jih za krásnou přírodou, lehce můžete nabýt dojmu, že jste vyjeli na český venkov před nějakými 15 až 20 lety. Paradoxem ale je, že hlavní silniční tah z Prištiny do Prizreně působí v porovnání s našimi silnicemi jako jízda po hedvábí.

Historické centrum města Prizren

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Je to právě jih země, kolem města Prizren, který má turistům již v tuto chvíli co nabídnout. Místní úřady se rozhodly začít co nejvíce podporovat turismus a vytváří v oblasti síť ubytovacích zařízení. Anglicky hovořící průvodci nabízejí výlety do okolí či nejrůznější sportovní a adrenalinové aktivity. Jsou vstřícní a je vidět, že mají o turisty opravdový zájem. Váží si jich.

Když projíždíte Kosovem, lehce byste jej podle krajiny a domů zaměnili s mnoha jinými evropskými zeměmi. Na to, že jste v Kosovu, vás však upozorní mešity a minarety, které se nachází v každém městě a často i větší vesnici. Jak by také ne, když byla oblast Kosova od konce 14. století až do roku 1912 součástí Osmanské říše. Většina obyvatel země se hlásí k islámu, přičemž naprostá většina z nich jsou etničtí Albánci.

Piva i vína součástí kultury 

Fobie z muslimského prostředí však není ani trochu na místě. Naprostá většina žen chodí oblečená jako jakékoliv jiné Evropanky a maximálním projevem zahalování bývá u žen šátek přes vlasy, i ten je však spíše výjimečný. Alkohol je v restauracích a hospůdkách něčím úplně normálním a v zemi tak funguje i několik pivovarů.

Největším lokálním pivovarem je značka Peja, která produkuje z českého pohledu velmi pitelné pivo, za kterým by se třeba takové chorvatské Ožujsko mohlo jen závistivě otáčet. Menší značky jako Birra Prishtina či Sabaja si také začínají získávat místo na trhu a dláždí cestu pivní kultuře, která začíná v zemi pozvolna vzkvétat.

Kosovské vinařství Stone Castle produkuje vyjma vín také vlastní koňak.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Na jihu země se však daří také vínu. Ač byl vinařský průmysl v zemi ještě před 20 lety v troskách, nyní se již opět staví na nohy a místní vinaři už začínají produkovat poměrně zajímavá vína. Vždyť nějakých 250 až 280 slunečných dnů v roce o produkci vína doslova žadoní.

Stone Castle, největší vinařství v zemi sídlící ve městě Rahovec, už na první pohled působí velmi moderně a je patrné, že tu výroba vína neprobíhá „na koleni”. A navíc tu jako specialitku vyrábí neskutečně chutný koňak na zcela přírodní bázi bez užití chemie, o jehož jemnosti si může mnoho producentů koňaku nechat jen zdát.

Málo práce, hodně snahy 

„Situace tu není lehká. Mnoho lidí nemá práci, ale my víme, že máme co nabídnout a je naším cílem a povinností ukázat, že kosovská pohostinnost je něčím, za čím začnou do země postupně jezdit všechny typy turistů. Věříme, že můžeme lákat nejen na horskou turistiku, ale také na poctivou gastronomii, dobrá vína a přátelskost místních. Potřebujeme, aby turisté dorazili. Ukážeme jim, že se rozhodli správně,” popsal Novinkám průvodce působící ve městě Prizren.

„V létě turisty beru nejčastěji do nejkrásnějších končin Šar planiny, která se nachází částečně v Kosovu, druhou částí v Makedonii a okrajově se dotýká Albánie. Je to krásná a nedotčená krajina, která je pro milovníky hor a pěší turistiky místem, kde se dá bez větších potíží strávit chozením několik krásných dnů. V zimě vyrážíme často na sněžnice, ale záleží vždy na turistech, co si přejí dělat,” dodal průvodce plynnou angličtinou.

Vodopády Mirusha, respektive finální část jejich kaskády. Místo schované stranou od civilizace.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Levné a chutné jídlo 

A jaké jsou v Kosovu ceny? Příznivé a navíc se tu platí eury, což vše usnadňuje. Delikátní dezert v cukrárně pořídíte za půl eura až euro a hlavní jídlo obvykle seženete do dvou eur za porci. Půllitrová balená voda stojí nejčastěji kolem šesti až sedmi korun. Pokud bychom měli zobecňovat, ceny potravin jsou v Kosovu obvykle na nějakých 60 procentech českých cen.

Jablka, hrušky, víno, rajčata a papriky. Nabídka je podobná těm v ČR.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Zdejší kuchyně je chutná a vydatná, přičemž na talíři obvykle nikdy nechybí nějaká ta zelenina. Kosovská gastronomie je jakýmsi mixem albánské, turecké, řecké a srbské kuchyně, a tak jistě ochutnejte místní mleté maso, typické jehněčí maso, kebaby, burek či plněné zelené pikantní papriky. Hladem tam trpět jistě nebudete. A jinak také ne. Kosovo zatím není luxusní destinací, ale v poměru cena/výkon je jedním z nejzajímavějších míst Evropy pro rok 2016. Čestné skautské.