Prešernovo náměstí je místem schůzek, odsud vyrážejí na prohlídku skupiny turistů. Je tu zastoupeno vše, co Lublaň charakterizuje: barokní a secesní architektura, umění, pouliční kavárny, teče tudy říčka Ljubljanica.

Malá metropole malé země tak trochu připomíná dětskou hračku, krasohled. Vejde se do dlaní a s každým pootočením vidíte nový obrázek. S krasohledem si můžete sednout na lavičku v parku, po Lublani ale musíte přece jen pár kroků udělat.

Tři v jednom

Barokní kostel za zády, vpravo pozoruhodný Hauptmanův dům, vynikající ukázka zdejší secese, a na protější straně socha muže, po němž je náměstí pojmenováno. Básník France Prešern je mj. autorem slovinské hymny.

Od jihu k východu se tu stáčí řeka Ljubljanica a přes ni se klene Trojmostí, tři ramena jednoho mostu. K původnímu kamennému mostu nechal architekt Josip (Jože) Plečnik na přelomu 20. a 30. let minulého století přistavět dva šikmé mosty pro pěší.

František při pohledu z Trojmostí nezapře podobu s pražským Ignácem.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Trojmostí je dnes jednou z nejvíce opěvovaných architektonických pozoruhodností slovinské metropole. Doba překonala původní záměr, všechna tři ramena mostu jsou dnes určena – jako celé centrum – jen pěším a sotva jim stačí.

Právě pověst stavitelského unikátu, která ho předchází, sem láká většinu turistů, kteří slovinskou metropoli navštíví. Slyšet je zejména italština, ale i němčina a angličtina. Na první pohled je jasné, že Lublaň už objevili i asijští turisté.

Katedrála na trhu

Na protějším břehu řeky se především obchoduje. Vodnikov trg je rozlehlé náměstí, na němž se nachází lublaňské centrální tržiště. Desítky stánků s ovocem, zeleninou, květinami, kořením, bylinkovými krémy a mastičkami, rukodělnými a řemeslnými výrobky.

V jedné sekci tržiště jsou i stánky s obvyklou veteší, ale tou nejpozoruhodnější částí jsou krámky s potravinami a s občerstvením. Pečivo všeho druhu plněné čokoládou, kysaným zelím, masem, sýrem. Teplé i studené pochoutky jako pršut, ovčí a kozí sýry, grilované olihně, smažené rybičky, bramborové placky, jehněčí guláš.

Noblesnější pokrmy jako vídeňský řízek nebo španělská paella, vám servírka přinese na kolonádu. Svou zdobnou stranou je obrácena k řece a tou účelovou s prostornými výklenky se stolky se otvírá na tržiště v podobě řady restaurací. I tohle praktické a hezké místo je dílem Josipa Plečnika.

Z jiného soudku je stavba, která celému prostoru dominuje, barokní katedrála sv. Mikuláše s monumentálními freskami. Pozoruhodný je hlavní vstup do kostela, na jehož dveřích jsou v reliéfech zobrazeny dějiny křesťanství ve Slovinsku.

Stejně zajímavý je i vchod z ulice Cyrila a Metoděje. Najdete ho snadno, neustále před ním stojí skupinka lidí, kteří si prohlížejí unikátní plastiku, na níž jsou zpodobnění lublaňští biskupové minulého století, sklánějící se nad tělem Ježíše.

Padala a rostla

Od našich hranic je Lublaň vzdálena pouhých 600 kilometrů, ale Balkán je holt Balkán. Poměry jsou tam nestálé a nestabilní. To se týká i seismické situace. Lublaň byla ve svých dějinách pronásledována zemětřeseními, která následně určovala podobu města.

Kola jsou v placaté Lublani oblíbeným dopravním prostředkem.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

V roce 1511 spadla gotika a město se přerodilo v renesanční metropoli. V 17. století pak zejména italští architekti a další umělci přestavěli město v barokním slohu. Baroko má kromě jiných i tu pozoruhodnou vlastnost, že při zemětřeseních nepadá tolik jako jiné stavby. A tak když uhodilo to v roce 1895, zůstal stát františkánský kostel, katedrála sv. Mikuláše, Filharmonie i kostel s klášterem voršilek. Všechno pozoruhodné a významné barokní stavby.

Na místě popadaných stavení vyrostly na přelomu 19. a 20. stol. nové budovy v tehdy módním vídeňském secesním slohu. Žádné další zemětřesení zatím nenastalo, a tak je dnešní Lublaň jednou z kapitol encyklopedie stavebního slohu art nouveau, jak se mu také říká.

Sídlo slovinské filharmonie

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Nejpozoruhodnější stavby v tomto slohu jsou soustředěny v Miklošičově ulici a ve stejnojmenném parku. Nepoučený návštěvník zůstane v rozpacích stát před Vurnikovým domem a před dalšími stavbami ve zmíněné ulici. Je to trpaslík v zahrádce, nebo skutečný architektonický klenot? Za nás nepoučené to už rozhodli odborníci, kteří uvádějí, že secesní stavby patří k mimořádným pozoruhodnostem slovinské metropole.

Co je ještě k vidění

Z hlediska urbanismu je řeka pro každé město pravým požehnáním. Tak je tomu i v Lublani, jíž protéká Ljubljanica. Teče tudy i mnohem znamenitější Sáva, ale ta se se slovinskou metropolí tak trochu míjí. Ljubljanica město dělí i spojuje. Kromě již zmíněného Trojmostí se přes řeku klene i fungl nový Řeznický most z roku 2010.

Řeznický most lásky

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Řeznický most s lanky místo zábradlí si vybrali mladí Slovinci jako most se zámky lásky, bez něhož se dnes žádná pořádná metropole neobejde. Tisíce zámků je zavěšených na mostním lanoví a denně přibývají další.

Situace zatím nedosáhla kritické hranice jako např. v Římě, a tak je městské vedení k zamilovaným zámkařům shovívavé. Dračí most, dál po proudu Ljubljanice, na konci tržiště, postavený v letech 1900 a 1901, je údajně unikátem z hlediska konstrukce a použitého materiálu.

Známější je most ale díky čtyřem drakům, kteří ho zdobí a jejichž příběh začíná v dobách Argonautů a zlatého rouna. V bažinách blízko dnešní Lublaně zabil Jason příšeru. Kupodivu se pak ona, nikoliv Jason, ocitla ve znaku města.

Od Trojmostí proti proudu řeky je rozlehlé náměstí Kongresni trg. Kromě honosné budovy univerzity je v jeho dolní části sídlo Slovinské filharmonie, jedné z nejstarších institucí svého druhu na světě. Jejími čestnými členy byli Paganini, Haydn, Beethoven nebo Brahms.

Hrad a mrakodrap

Dominantou Lublaně je její hrad. Stojí na zalesněném kopci nad řekou, z něhož lze přehlédnout celé město. Původní hrad tam stával už počátkem 12. století, ale v dějinách města nikdy příliš významnou úlohu nehrál.

Lublaňský hrad na kopci

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Sloužil jako panské sídlo, prachárna, vojenský špitál, vězení a naposledy, až do 60. let minulého století, obývali jeho prostory ti, kteří neměli na slušné živobytí. Dnes je ve zrekonstruovaném objektu několik muzeí a galerií.

Lublaňský Mrakodrap

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Pozoruhodným architektonickým počinem je Mrakodrap. Sedmdesát metrů vysoká budova dokončená v roce 1933 byla ve své době nejvyšší na Balkáně a devátá nejvyšší v Evropě. Americké mrakodrapy imitovala nejen svým vzhledem, ale i technickými novinkami, jako jsou rychlovýtahy, klimatizace a ústřední topení.