I běžní Maročané mají rádi barvy.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Pevnost starých berberů.
Ait Ben Haddou - památka UNESCO v podhůří Velkého Atlasu.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Na úpatí Vysokého Atlasu stojí na úbočí kopce nad údolím Ounila jedna z památek UNESCO, opevněné město (ksar) Ait Ben Haddou. Bez nadsázky se dá tvrdit, že je to marocký Český Krumlov. Založený v 11. století především jako místo odpočinku karavan putujících ze Sahary do Marrákeše a k pobřeží. Určitě se vyplatí si sem udělat z Marrákeše výlet. Po dvou a půl hodinách jízdy se vám otevře pohled na červené pastelové domy přilepené k stěně hory jako vlaštovčí hnízdo. Tady sídlili berberští vládci všech okolních cest. Divoký a nespoutaný národ, který nemilosrdně vybíral mýtné od každé karavany, která tudy procházela. Národ, který dokázal dlouho vzdorovat i francouzské armádě.
Architektura a uspořádání města jsou charakteristickým příkladem pro opevněná marocká města v horských oblastech.
Anketa
Může se Marrákeš dostat na seznam vašich budoucích cest?
Celkem hlasovalo 140 čtenářů.
úterý 2. července 2013, 10:31
Máloco vám utkví v paměti při návštěvě Marrákeše tak jako barvy. Tohle město je opravdu barevné a zdobné. V překladu z berberštiny znamená jméno města „Země Boha“ a vznikalo jako nové hlavní město dynastie Almorávidů kolem roku 1060. Několik století hrálo významnou roli v celé severní Africe a patřilo k nejbohatším městům celého regionu. Náměstí Djemaa el Fna bylo záměrně postaveno tak obrovské, aby bylo schopno pojmout pravidelné trhy, které se zde pořádaly a pořádají dodnes.
Marrákeš byl od pradávna obchodní křižovatkou. Koření na místní trh se sem dostávalo díky karavanám putujícím přes Saharu.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Centrum města – medina je výchozím bodem k dalším zajímavým místům města a okolí. Proto chce většina návštěvníků bydlet právě tady. Je to bezesporu výhodné pro aktivní turisty, kteří se rádi potulují po městě, proplétají se úzkými uličkami starého města, rádi posedí v kavárnách nebo zkoušejí kvalitu různých restaurací. Málokde na světě vám bude čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva nebo citronáda chutnat tak jako v kavárnách v okolí náměstí Djemaa el Fna. Pohodu kazí kapsáři a dohazovači, s tím se ale bohužel musíme naučit žít a musíme být nejen ostražití, ale i dostatečně drsní. Kdo umí dostatečně rázně říct své: „NE!“, ten si rychle sjedná respekt a má klid.
Úzké uličky v centru starého města jsou charakteristické svou červenou barvou.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
I medina má své centrum malých krámků (súků). Rue Souk Smarine nadchne každého fotografa, milovníka koření a orientu. Látky, koberce, mosazné lampy a svícny, pantofle a šátky, tohle je svět obchodu, živého divadla a boje o zákazníka. Pořád musíte mít na mysli, že vaše zavazadla nejsou nafukovací a letecké společnosti jsou k nadváze stále nepřátelštější.
Za většinou výrobků se stále ještě ukrývá dokonalá ruční práce a řemeslné dovednosti. Smlouvání pokládejte za součást obchodu a je jen na vašem vyjednávacím umění, kam až obchodníka „doprovodíte“. Na druhou stranu je fér si uvědomit, že obchodníkův čas má stejnou cenu a hodnotu jako ten váš a smlouvat jen pro srandu je tak trochu podlost. Obchodník se neurazí, když nic nekoupíte, ale je to jeho živobytí a k tomu bychom měli mít respekt.
Barvy, barvy, barvy. O tom jsou súky v Marrákeši.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Marrákešské památky jsou zajímavé, ale nejste ani v Egyptě, ani na Krétě. Tady jde mnohem víc o atmosféru a o jedinečný architektonický styl. V minulosti byla základním stavebním materiálem červená hlína z okolí města. Po stlačení a vysušení velice ztvrdne a zvýší se její odolnost proti vlhkosti. Navíc má výborné tepelné vlastnosti, což je v horkých letních měsících dost podstatná věc. Vedle hliněných cihel byl samozřejmě velmi často využíván kámen z okolních hor. Především mramor, který dodával stavbám majestát.
Krásným příkladem islámské architektury v Marrákeši je islámská univerzita Medresa Ibn Youssef.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
S klimatem se museli architekti vyrovnat zásadně, a tak začali stavět domy s nádvoříčky, s malými a velmi užitečnými atrii. Domy nemají téměř žádná okna do ulice a pokoje jsou prodlouženy arkádami do nádvoříček. Vzniká tím ochranná zóna stínu, a pokud je nádvoříčko doplněno vodním prvkem nebo zahradou, vzniká tak neuvěřitelně příjemný a relaxační prostor. Navíc to vše konvenuje s uzavřeným soukromým životem arabských rodin. Architektura je plná ornamentů a ozdob, která mají potěšit oko a mysl.
Ozdobou proslulých marrákešských dvorečků jsou nejen složité ornamenty, ale i stromy pomerančovníku nebo citrónu.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Kdo chce ale mít trochu klid, chce si užít lázní, zahrát si golf nebo vyrážet na treky do hor, měl by zvážit bydlení mimo město. Nebo si vše zkombinovat a pár nocí zůstat ve městě a další noci mimo město. Hotely a hotýlky za městem mají téměř vždy nádherné zahrady, kde máte pocit návštěvníka osvěžující oázy, plné pomerančovníků, citronovníků a olivovníků.
Do Marrákeše se vydejte nejdříve v polovině září, do té doby je tam příliš horko. Jedině pokud chcete podnikat treky v horách Velkého Atlasu, je léto nejlepším časem k návštěvě. Maroko patří mezi poslední tři království v Africe a na atmosféře v Marrákeši je to znát, je tu mnohem méně politiky a mnohem více pohody.