Říká se, že co je nádherné, bývá i nebezpečné. Některé přírodní turistické magnety jsou až tak mrazivě okouzlující, že u nich ukončilo svou životní pouť několik lidí. Které a z jakého důvodu mají takovou pověst?

Tak dlouho se chodí po kameni…

Norsko fascinuje okouzlující přírodou, která kvůli chladnějšímu podnebí neláká tolik cestovatelů, takže není tolik narušená člověkem. Přece jen má ale několik žhavých magnetů přitahujících velkou pozornost. Patří mezi něKjeragbolten, ani ne dvoumetrový balvan zaklesnutý mezi dva vrcholy hory Kjerag. Vlevo mohutný horský masív, vpravo to samé a pod vámi kámen velký asi jako vy. Na fotce to vypadá úžasně, ale k bezpečným zábavám to nepatří.

Dobrodruh za dobrodruhem neustále pokouší na nejslavnějším kamenu Norska své štěstí a daří se jim to. Zabiják této oblasti se jmenuje BASE jumping. Při něm to na hoře Kjerag už odskákalo pár skokanů. Tahle populární zábava, při níž se skáče s padákem z nižších výšek, totiž přitahuje spoustu nadšenců právě k této 1100 metrů vysoké hoře.

Dáváte před riskováním přednost klidu a pohodě pláží? Pak čtěte tento článek:

• Mexické letovisko Tulum: Tady je to z pláží jen krok ke „krvavým” památkám

Dým, který hřmí

Také v Africe existují místa, kde je to takříkajíc o ústa. Třeba na okrajích skal kolem Viktoriiných vodopádů. Lidé se přes ně často nahýbají, aby byli blíže bouřícímu vodopádu, nebo se jeho proudu dokonce dotkli. Nejednoho člověka to už stálo život. Před pár lety to odnesl i průvodce, který se padajícího turistu snažil zachytit.

Co se s přepadnuvšími děje potom, netřeba rozebírat. Velké kameny nebo víry pod vodopádem dokážou své. VždyťViktoriiny vodopády, to je kolos, proti němuž třeba americké Niagarské vodopády vypadají jako umělá dekorační fontánka v obýváku.

Říká se jim dým, který hřmí. Dým na obrázku vidíme a věřte, že toho hřmotu se ve skutečnosti také nedá nevšimnout.

FOTO: ESO travel

Co do šířky i objemu protékající vody patří mezi ty vůbec největší na světě. Vždyť za jednu vteřinu by jejich průměrný průtok napustil padesátimetrový bazén. Kolos široký 1,7 kilometru najdeme na řece Zambezi v hraničním území států Zambie a Zimbabwe. Dým, který hřmí, jak mu říkají místní, svou velikostí uchvátil už leckoho. Třeba české cestovatelské eso Emila Holuba, jenž o něm v sedmdesátých letech devatenáctého století napsal několikasvazkovou monografii.

• Největší vodopády světa: Ten nejvyšší, Salto Angel, prý objevil pilot díky havárii

Yellowstoneské vodopády sice nepatří k největším, ale k nejpůvabnějším určitě ano.

FOTO: ESO travel

Není bahno jako bahno

Když bublá voda od brambor na plotně, není to nic, kvůli čemu byste museli panikařit, ale bublání bahna v kráterech bahenních sopek může být nebezpečné. Vyvěrání bahna na zemský povrch totiž doprovází jedovaté plyny, jako je například metan. Nejvyšší sopku tohoto druhu mají v Pákistánu a měří 700 metrů. K těm nejznámějším patří i oblast kolem kalifornského solného jezera Salton Sea a nedaleké vulkány Yosemitského národního parku. Pokud se ale u ústí kráteru nezdržujete příliš dlouho, problémy nehrozí.

Dnes vám bahno může maximálně znečistit boty, ale za několik tisíc let prorazí jakýkoliv povrch.

FOTO: InSaphoWeTrust (WC)

Velký kaňon – nejslavnější díra světa

O něco riskantnější ale může být výlet k dalšímu slavnému místu Ameriky, k Velkému kaňonu. Od konce podzimu přes celou zimu jsou některé úseky uzavřeny. Pohyb po jejich kluzkých stezkách může být pěkně nebezpečný. Přes okraj už kvůli tomu spadla pěkná řádka lidí. Celkem na území Národního parku Grand Canyon zahynulo okolo sedmi set osob, toto číslo ale neukazuje jen úmrtí přímo v kaňonu. Zahrnuje také skony v indiánských rezervacích Navajo nebo Hualapej, které k parku také patří.

Stezka v Grand Canyonu. Vypadá to jako v Prachovských skalách. Ty by se ale do největšího arizonského národního parku vešly osmnáctsetsedmasedmdesátkrát.

FOTO: Ken Kistler (Publicdomainpictures.net)

Mimochodem, kmen Hualapejů má na svědomí jednu z nejznámějších atrakcí Velkého kaňonu – skleněný chodník. Z něj se návštěvníci mohou podívat rovnou dolů. Sice nedohlédnou až do pekla, ale na osm stovek metrů vzdálené dno ano. A pokud četli knihu o smrtelných nehodách v tomto řekou Colorado vyřezaném útvaru, mohou při tom postrašit kolemjdoucí nějakou historkou.

Třeba tou o jediném zdejším známém úmrtí zapříčiněném hadem. Chřestýši tu sice zaútočili na několik lidí, všichni to ale přežili až na jednoho. Stalo se v roce 1933. Plaz zdvihnul hlavu a chystal se zaútočit. Muže to vystrašilo natolik, že dostal infarkt a na místě zemřel.

• Fascinující Grand Canyon: Srazila se nad ním letadla a překonal ho provazochodec 

Dvacetistupňový mráz? V Rusku je to na kraťasy

Máme za sebou mrazivě krásná místa v Evropě, Americe, Africe a projedeme se ještě na jeden kontinent – do Asie. Tedy do asijské části Ruska do oblasti kolemVerchojansku. Zatímco v předešlých lokalitách může být neštěstí dílem okamžiku, tady se pomalu plíží pod kabáty a pod nehty. Jmenuje se zima. Verchojansku se říká „nejstudenější místo světa“ a nutno zmínit, že právem. Vždyť v lednu se tu potýkají s průměrnou teplotou −45,4 °C a půda rozmrzá jen na tři měsíce v roce.

Verchojansk je největším městem v širokém okolí, přestože má jen necelých 1500 obyvatel. Na Sibiř se nikdo nehrne, je tu zima a do hlavního města Moskvy se odsud cestuje po trase dlouhé asi 5 tisíc kilometrů. Ale pro milovníky klidu, nekonečných bílých plání a polární fauny je to učiněný balzám na nervy.

Brutální zima je i o fous dál na Čukotce:

• Drsná ruská Čukotka: Tam, kde pojídají muchomůrky a starým se pomáhá ze světa

Zima jako v Rusku. Na samém východě země to platí absolutně.

FOTO: ESO travel

Patříte mezi příznivce adrenalinu, které lákají mezní situace na nebezpečných místech? Nebo si takové lokality dokážete vychutnat i bez zbytečného riskování? Můžete si na některé z těchto míst zajet. Všechna jsou návštěvníkům přístupná.