Pod Pravčickou bránu

Jedna z nejoblíbenějších turistických cest vede z Mezní Louky po Gabrielině stezce podle Křídelních stěnk Pravčické bráně. Téměř v rovině procházíte po hraně údolí, pod obřími korunami starých buků, jejichž kořeny stojí za povšimnutí. Nejen svou mohutností, spletí, ale puklinami, boulemi, zkrátka je to pan strom, k němuž vzhlížejte s úctou.

Okolní pískovce jsou tvarovány statisíce let vodou, větrem, sluncem, i mrazem, takže dochází k rozsáhlým erozím. Kdysi rovná tabule se v průběhu věků rozdrobila na věže, prohloubila na kaňony, nebo vytvořila skalní okna. Některá jsou malá, největší je jeden z evropských divů světa –Pravčická brána, ke které směřujeme.

Kdysi jednotný blok po miliony let bombardovala voda, vítr, až se přírodě podařilo do něj prohlodat otvor. Stojí na příhodném místě, kde se povětrnostní vlivy mohly rozmáchnout a zahryzly se do pískovce jako cukr do zubu.

Asi za to může Prebisch

Okno s rozpětím 26,5 metrů a výškou 16 metrů je největším pískovcovým oknem v Evropě. Proč se jmenuje Pravčická,když se tu nic podobného v okolí nevyskytuje?

Kdysi se jí říkalo jen Brána, ježto území bylo německé, tak das Tor.

Pozemky v okolí vlastnil jakýsi Prebisch (významověpřevis), jsou doložena pojmenování Prebischgrund, Prebischhorn aj. Existuje pověst o poustevníku Prebischovi, jenže ono je to nakonec jedno, hlavně že tu nádheru můžeme obdivovat.

Jméno Prebisch tu bylo značně rozšířené, v češtině se nejdříve začalo používat Přebišovská nebo Přebišova brána, poté se to ještě více pokomolilo na Převyšovskou, nakonec se ve 30. letech z Přebišovské stala branouPravčickou.

Na bránu už je dávno přístup zakázán, prohlédnout ji můžete z okolních vyhlídek, nebo od výletního zámečkuSokolí hnízdo, kde je restaurace.

Divoká sázka

Turisticky oblast zpřístupnili v 80. letech majitelé děčínského panství Clary-Aldrinenové, na jejichž pozemcích se skalní město nacházelo. Edmundova soutěska neboRudolfův kámen jsou nazvány podle členů rodu, další přínos turismu zařídili Kinští, jimž patřilo českokamenické panství.

Název České Švýcarsko dali oblasti krajináři drážďanské umělecké akademie A. Zingg a A. Graff, původem ze Švýcar.

Říčku Kamenici, nedílnou součást oblasti, jejíž část Soutěsky můžete projet na pramici, využívali místní k plavení dříví a lovu ryb.

V roce 1877 se v hospodě v Hřensku pár chlapů namazalo a vsadili se s dalšími, že splují řeku na voru, od Dolského mlýna k Labi. Mlýn je znám především natáčením Pyšné princezny, kdysi to byl prosperující podnik. Pálila se tu i kořalka, má i pivovarnickou historii, a byl oblíbeným zájezdním hostincem. 

Jízda se povedla, Edmund Clary-Aldrigen, majitel panství, povolal dělníky a nechal místo turisticky upravit. Stezky, můstky, pramice - otevřeno 1890, po 9 let později se otevřela i Divoká soutěska.

Skalní věže oblasti jsou lezeckým rájem, co chvíli někoho ve stěně uvidíte.