Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
byla to moje první zkušenost v zahraničí a hned na Středním východě. O zemi se nikde moc nepíše, mnoho lidí ani neví, kde Omán leží. Nejvíce mi ulpěla v paměti vzpomínka z letiště, kde hned ve vstupní hale visel velký portrét Sultána Qaboose. Potom jsem měla zvláštní pocit z toho, jak byli oblečení muži - oficiálně nosí dlouhou bílou košili ke kotníkům a pokrývku hlavy. Jsou vždy perfektně oholeni a krásně voní. Ženy jsou oděné v černém, nosí šátek a vypadají jemně, stylově a tajemně. Všude jeklimatizacea všude voní kadidlo. Ománce nepotkáte jinak než s telefonem u ucha - pořád komunikují a jsou online. A to i za jízdy v autě, nebo při posezení s přáteli. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a co mě čeká - anglicky jsem uměla jen pár frází a navíc se mi zpozdilkufr. První pocity byly smíšené, ale pohled na krásné opuštěné pláže s bílým pískem, palmami a oblohou bez mraků - ten klid a dobrá nálada. To mě dostalo.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Kultura je zde stále v některých ohledech velmi tradiční. Pohledy mužů na ženu za volantem, v jižním městě Salalahu byly kolikrát velmi nepříjemné. Jednou jsem si vzala dosupermarketusukni ke kolenům a hned se kolem seběhly místní děti a nechápavě zblízka zíraly na mé holé nohy. Být opálená a nosit krátké oblečení v horkých dnech vyvolává spíše opačný dojem než u nás - také když vám kůže ztmavne, objeví se pihy, nebo nejký ten pupínek. Reakce mužů, kteří jsou zvyklí na ženy, které nechodína sluncea jsou pořád dokonalé a upravené a vše halí pod make-up, jsou dost rozpačité. Třeba se vás zeptají, co se vám stalo s obličejem. Někdy si i bezvýznamný úsměv mohou vyložit jako pobídku vzájemné náklonnosti a začnou se družně bavit. Neexistují tu náboženské rozdíly nebo nepokoje. Lidé zde nepijí, ale i přes to se dokážou výborně bavit. Z náboženských důvodů je tu používání levé ruky bráno za společenské faux pas. V hlavním městě je arabská kultura otevřená díky působení západních kultur. Jejich spojení evokuje velmi milou a nevtíravou přátelskou povahu Ománců - velmi si zakládají na respektu mezi sebou. Kriminalita oproti Česku je tu téměř nulová - auto je zde společenskou nutností. Má ho tu každý, takže to své můžete nechat v klidu nastartované před domem neboobchodem. Pozor - za neumyté špinavé auto hrozí pokuta. 

Lidovky.cz:  Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Česka sevracímza rodinou a přáteli, jak jen to jde. Snažím se udržovat vztahy přes internet a sociální sítě. Český humor je nenahraditelný a výjimečný. V Česku je příroda velice rozmanitá a více zelená a plnáhistorie. Ománské podnebí je celoročně teplé, přímořské, prudce nakažlivé. Nemohu říci, která kultura mi sedí více. Ománská je prostě úplně jiná. Nabízí pohled na každodenní problémy z jiné než evropsképerspektivy. Takže se pohybuji mezi dvěma světy.  

Lidovky.cz:  Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Mnoho jídel je tu přejato z indické kuchyně, pokrmy jsou ostré - připravují se kuřecí, čerstvé ryby, mořské plody na směsi koření masala, oblíbená příloha je rýže a zelenina na několik způsobů. Česká kuchyň je obecně pestřejší a více kalorická. Naše klasika: svíčková, jitrnice a český chléb - bez nich se opravdu nedá dlouho vydržet. Ale i dá se najít i spojitost české a ománské kuchyně v podobě přípravy pálivého masového guláše na otevřeném ohni. Místo knedlíků se podává libanonský chléb. 

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Czech republic? Ah Czechoslovakia! Ohlasy jsou většinou kladné. Ománci, kteří cestují, nebo studovali v zahraničí, Česko znají jako krásnou zemi. Jezdí do lázní. Nejen místní, ale například i Italové a Němci, které jsem potkala, měli problém s lokací Česka na mapě EVropy. Jeden Ománec přeložil vtipně název naší země jako „Chicken Repaprik“. No asi o ní slyšel poprvé. Nelze nezmínit i ohlasy Čechů na mé působení v Ománu. Některé narážky opepřené humorem jsou sice vtipné, nicméně urážlivé až rasistické. 

Lidovky.cz:  Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku sleduji jen okrajově, vláda se tu aktivně zajímá o blaho obyvatel - zdravotní péče je zdarma, pracovní místa jsou navyšovaná nejen pro absolventy. Je tu velký stavební boom a hlavně prosperující průmysl. Stát má dávnou historii, ale veškerý rozvoj začal po roce 1970 po nástupu Sultána Qaboose Bin Saida, který je i vrchním velitelem armády. Pacifistický postoj Sultána Qaboose a otevřenost okolnímu světu zařadil Omán mezi respektované a neutrální země Středního východu. jsem překvapená, že se státu během posledních čtyřiceti let podařilo najít cestu, jak si udržet svoji s specifičnost a tradice v souladu s novými technologiemi a moderním způsobem života. Ománci pracují pouze ve službách (banky, firmy, ministerstva), ostatní práci zastanou přistěhovalci z východníAsiea zIndie. Pohonné hmoty jsou z části dotované státem - litr benzinu v přepočtu za pět korun.