Oblast Turiec je tvořená Turčianskou kotlinou, kterou střeží ze západu a severu Malá Fatra, z východu Velká Fatra, z jihu Kremnické vrchy a z jihozápadu Žiar. Dominují jí dvě města, na severu je to Martin, zákonem vyhlášený za Centrum národní kultury Slováků, na jihu pak Turčianské Teplice, proslulé lázeňstvím a termálními prameny.

Slovenský ráj

Turiec sice dřímá ve stínu slavnějších a vyšších sousedů, ale o to křehčí a útulnější krásu v této oblasti najdete. Metaforické označení Záhradka je zde opravdu přiléhavé.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

Kromě nádherné přírody tu doslova za rohem naleznete vysoké opuštěné hřebeny nebo tajemné a dlouhé doliny.

Hotovou pastvou pro oči je pak zejména podhůří Velké Fatry, které si i přes hustší osídlení zachovává romantický a přírodní ráz. A přesně tam jsme měli namířeno.

Výborně nám k tomu posloužila Turčianská cyklomagistrála, která následuje to nejlepší, co může oblast nabídnout. Až na malé výjimky jsme ji kopírovali a zdolali její značnou část.

S pokorou a úsměvem na rtech

Výchozím bodem se nám stalo kultovní místo při vesničce Turčianská Štiavnička zvané Pod Duninom. Kamenný kruh se slovanskou modlou uprostřed zjevně odkazuje k předkřesťanským časům regionu. Nevíme, jestli na člověka více působí okolní přírodní scenérie, nebo magičnost tohoto místa, ale odolávat mu budete opravdu jen s obtížemi.

V rozjitřené náladě jsme se vydali vstříc novým zážitkům. Zakrátko jsme dojeli k léčivému pramenu uhličité kyselky neboli šťave, kterým se inspiroval krásný název vesničky Turčianská Štiavnička.

Teplické serpentíny. Labyrint jezírek je opravdu kouzelné místo.

 

Nechali jsme se zlákat cedulí Teplické serpentíny a objevili vodní systém na sebe navazujících malých jezírek. Pohledy jsme stočili do stojatých vod pokrytých listím a jehličím a tělům dopřáli kratičkého oddechu před další etapou do Sklabiňského Podzámku.

Mírné stoupání nám bohatě vynahrazovalo panoramatické kino místní krajiny. Za chvíli jsme vystoupali serpentinami ke zřícenině hradu Sklabiňa. Někdejší sídlo Turčianské župy dnes připomíná pouze opuštěné torzo, ale kupodivu byl hrad v zachovalém stavu až do roku 1944, kdy ale fašistům vadil natolik, že jej pro jistotu vypálili.

Každičký metr tohoto regionu jsme vychutnávali celým tělem a odevzdáni okolní kráse jsme klesali i pokorně stoupali zvlněným terénem. V Turčianském Jasene jsme vyhledali malý a prostě vzhlížející Kostel sv. Margity, který svým vzezřením vystihuje ráz celé Turci.

Největší vzácností navenek jednoduché bílé stavby zářící v zeleni zdejších kopců je bohatá středověká fresková výzdoba a výborná akustika.

Kostel sv. Margity v Turčianském Jasene poutá archaickou dispozicí bez věže.

 

Na skok do Velké Fatry

Při Turčianské cyklomagistrále stojí tři rozhledny stejného vzhledu. My jsme se rozhodli absolvovat houpačku nahoru – dolů z Turčianského Jasena k rozhledně u Necpal bez zastávky. Tady jsme si dopřáli trochu oddychu a kochali se dalekými pohledy na tmavě zelené vrcholky Malé i Velké Fatry.

Z rozhledny jsme se pustili přímo do obce Necpaly, kde jsme navštívili malé Obecní muzeum a notariát, jenž vlastními silami obnovil a vybavil historickými předměty a dalšími kuriozitami místní nadšenec.

Všudypřítomnou zelení jsme se pak pustili cyklisticky pohodovější a otevřenou krajinou přes Folkušovou až do Blatnice. Také Blatnica je hodně zajímavé místo, s nádhernými zachovalými sýpkami a vesnickými staveními. Navíc je také vynikajícím výchozím místem pro výlety do známých a krásných dolin Velké Fatry – Blatnické a Gaderské.

Při Turčianské cyklomagistrále stojí tři rozhledny stejného vzhledu. Tato stojí u obce Necpaly.

Obecní muzeum a notariát v obci Necpaly je plný historických předmětů a kuriozit.

 

My jsme nakonec nebyli schopni odolat krátké ochutnávce Velké Fatry a rozhodli se navštívit soustavu vodních mlýnků při Gaderském potoce. Luxusní cyklotrasa s mírným stoupáním ve stínu mohutných stromů při potoce s průzračnou vodou byla milou změnou a rozhodně jsme této zajížďky nelitovali.

Zasloužený relax na závěr

Následné putování jsme si trochu zkrátili cyklobusem jezdícím okruh ze Žiliny přes Martin až do Turčianských Teplic. Z Blatnice jsme se popovezli až do obce Mošovce, kde byla v plánu další zastávka.

Mošovce patří k větším obcím Turčianské kotliny, ale svojí zástavbou nijak nenarušuje okolní přírodu. Naopak, komplex historických alejí a zeleně ji ozvláštňuje a citlivě tak navazuje na lesní porosty horského masivu.

Nakonec jsme nechali za zády tamní zámek i oba výstavní kostely a jeli se podívat na repliku rodného domu Jána Kollára, významného slovenského básníka píšícího česky. Slavný hlasatel slovanské vzájemnosti byl dozajista nadčasovou osobností. Pro své cesty hojně využíval kolo, které nazýval drezínou a věnoval mu i pár veršů.

Mošovce - replika rodného domu Jána Kollára

 

Vděčni za své moderní drezíny jsme šlápli do pedálů za cílem naší cesty. Do Turčianských Teplic už to byla pohodová cyklistika a lázeňské město bylo pověstnou závěrečnou třešničkou na dortu našeho výletu.

Přirozeným centrem města jsou lázně se svými parky a kolonádami a atmosféra tomu odpovídá. Určitě si zde dopřejte horkou lázeň, ochutnejte minerální pramen a dopřejte svému znavenému tělu zasloužený relax.