Romantický krajinný park nechal na místě někdejší bažantnice vybudovat v roce 1756 Jan Nepomuk Buquoy na popud své manželky Terezie. Ta se na panství přivdala jako devatenáctiletá a záhy se pustila do rekonstrukce místa.

V její práci pokračoval synovec Jiří August, jemuž hraběnka údolí předala, a právě on ho začal nazývat tetiným jménem. Vybudoval rovněž největší zdejší zajímavost — umělý vodopád, který měl připomínat alpskou scenérii.

Velká část panství se nacházela v pohraničí, a možná proto se Buquoyové po vypuknutí druhé světové války přihlásili k německé národnosti. Po skončení války přišla rodina na základě Benešových dekretů nejen o majetek, ale i o české občanství, a musela se z republiky vystěhovat. Potomci dnes žijí převážně v Německu, jejich pokusy o restituce majetku v České republice skončily neúspěšně. Krásné údolí je od roku 1949 chráněnou kulturní památkou ČR.

V někdejších Lázničkách je dnes penzion, kde se můžete ubytovat, ale i občerstvit.

FOTO: Martina Oplatková, Právo

Do údolí vstupujeme empírovou sloupovou branou, pokračujeme podél říčky Stropnice s dřevěnými mostky. Stropnice nás zavede k budově bývalého hamru, která se dnes změnila v penzion s restaurací. Z tamní dobré kuchyně doporučujeme vynikající palačinky.

Další možnost občerstvení je v někdejších Václavských lázních, půvabné bleděmodré budově, které se dnes přezdívá Lázničky. Stavbu nechala vybudovat Terezie v tehdy módním empírovém stylu a pojmenovala ji po svém otci Václavu Paarovi. Vlastní lázně měly podobu osvětlené krápníkové jeskyně a místnosti krášlily pompejské vázy přivezené přímo z Itálie.

Komplex nízkých budov s kulatou věží nabízí ubytování, občerstvení, spoustu herního vyžití pro děti a najdete tu i voliéru s andulkami.

Údolí obdivoval i císař

Cestou k vodopádu, zřejmě největší místní atrakci, mineme ruinu Modrého domu, někdejšího hudebního salónu, později upraveného na letní sídlo hraběnky Terezie.

Povodně v roce 1936 poškodily Modrý dům natolik, že zůstal zříceninou.

FOTO: Profimedia

Tady trávila vzdělaná dáma pokojné chvíle, přijímala vzácné návštěvy, mezi nimiž byla například Pavlína ze Schwarzenbergu, a podvakráte dokonce sám císař František I.

„Během svých cest jsem neviděla nic tak úchvatného, jako je Krásné údolí,“ říkávala hraběnka. A to cestovala hodně, aby načerpala nové trendy v krajinářství. Nové poznatky následně využila spolu se zahradníkem Ignácem Fnoikou ve svém parku.

Od vodopádu k tvrzi

Vodopád, který padá ze skály do vod Stropnice, není přírodní. Vodu sem přivádí tři čtvrtě kilometru dlouhý náhon řeky Stropnice, aby pak spadla zpátky do jejích vod z výšky více než deset metrů. Aby místo působilo dostatečně „divoce“, bylo do řeky dole navezeno velké množství rozličných balvanů.

Dole u vodopádu stávala kdysi Rybářská chýše. Tu už tu dnes bohužel nenajdeme. Nezachovaly se ani romantické nápisy umístěné na okolních skalách, které ve verších oslavovaly krásy přírody.

Vodopád je možné obejít a podívat se na něj seshora. Stezka pak vede k tvrzi Cuknštejn, jedné z mála staveb, které tu stávaly ještě před založením parku. Goticko-renesanční pevnost postavil na samém konci patnáctého století rytíř Vilém Pouzar z Michnic.

FOTO: Martina Oplatková, Právo

Překvapivě dobře zachovaná tvrz obklopená příkopem je dnes v soukromých rukou a na požádání je možné ji navštívit. Její zdi posloužily rovněž pro natáčení snímků Královský slib a Ať žijí rytíři!

Od tvrze máme krásný výhled na panoráma Novohradských hor se slavným poutním kostelem v Dobré Vodě, kam se dá vypravit z údolí po červené značce.

Cesta vede dále kolem několika rybníků — největší jsou Dámský a Gabrielin, druhý z nich je pojmenovaný po manželce Jiřího Augusta Buquoye. Narazíme na několik významných stromů, mohutnému památnému dubu se říká Strom svatebčanů. Právě pod ním si totiž novomanželé polibkem stvrzují slib věčné lásky.

Strom svatebčanů, kde si manželé polibkem stvrzují slib věčné lásky.

FOTO: Martina Oplatková, Právo

Tabule nedaleko nám prozradí, které cizokrajné stromy a byliny kdysi vysazené tu dodneška zplaněly nebo že tu žije vzácná myšice křovinná.

Škoda, že řadu romantických staveb tu už dnes nenajdeme — za své vzala Filemonova chýše, Židovský pavilon, Toniččina chýše a také Ruina, která parku v dávných časech dominovala. Jen Švýcarský dům na kopci stále stojí a je dodnes využíván.