Původ Lužických Srbů

Historie Lužických Srbů sahá až do 6. století. V době velkého stěhování národů opustila velká část slovanského obyvatelstva své původní území mezi řekami Odrou a Dněprem, aby se přemístila do prostoru mezi Baltským mořem a Krušnými horami. Území s rozlohou zhruba 40 000 kilometrů osídlilo tehdy 20 lužickosrbských kmenů.

Mladí Lužičtí Srbové v tradičních krojích

FOTO: TMB-Fotoarchiv/TV Spreewald e.V.

O tomto osídlení existuje písemné svědectví díky franckému kronikáři Fedegarovi. Ten v roce 631 poprvé podal zprávu o Lužických Srbech, konkrétně o Srbském knížeti Derwanovi. Ten byl knížetem kmene „Surbi“, ze kterého později vzniklo označení Lužických Srbů. Dalšími kmeny byli například východoslovanští „Lusici“ v dolní Lužici nebo „Milceni“.  Potomci těchto dvou kmenů si později začali také říkat Lužičtí Srbové.

Dnes žije v Sasku a Braniborsku přes 60 000 Lužických Srbů, jejichž rodným jazykem je lužická srbština a kteří dodnes mají svou lužickou kulturu, jazyk a školství. V různých oblastech se jejich jazyk nazývá odlišně. Na Horní Lužnici v okolí Budyšína se mluví hornolužickou srbštinou, v Dolní Lužnici dolnolužickou srbštinou. Hornolužická srbština se přitom podobá polštině, zatímco dolnolužická češtině.

Mladá dívka v tradičním kroji

FOTO: DZT, Mike Corey

Tradiční kroj Lužických Srbů

Bohatě vyšívané šátky a barevné sukně jsou poznávacím rysem lužickosrbského kroje. V symbolice kroje mají význam různé barvy. Červená barva sukně je například určená pro svobodné ženy, zelená pak pro ženy vdané, černá sukně se nosí do kostela. Různé styly čepečků pak odkrývají, z jakého regionu daná žena nebo dívka pochází.

Detail části kroje s výšivkou

FOTO: DZT, Mike Corey

Významnou roli v kráse a propracovanosti krojů hrají také nádherné ručně vyráběné krajky, jejichž výroba vyžaduje velkou míru zručnosti a trpělivosti. Vidět na vlastní oči výrobu krajek je možné v manufaktuře krajek v Burgu ve Spreewaldu, kde vzniká nejen mnoho krajek, ale také závěsy, obrázky, panenky nebo malé dárky.

Detail krajkami zdobené sukně

FOTO: DZT, Mike Corey

Tradiční velikonoční akce

O Velikonocích Lužičtí Srbové dodržují mnoho tradic. 2. dubna bude zapáleno mnoho ohňů na území Braniborska a Saska. Při této slavnosti se tradičně celá vesnice shromáždí okolo ohně, který by v sobě měl ukrývat léčivou sílu.

Spreewaldské ženy při práci u kolovrátků

FOTO: Kaster, Andreas

Jednou z nejznámějších tradic starých nejméně půl tisíciletí je velikonoční kavalkáda, „Jízda křižáků“. Jedná se o slavnostní jezdecký průvod, který se koná každoročně na Velikonoční neděli, která tento rok připadá na 5. dubna. Při této slavnosti usednou na koně slavnostně oblečení muži ve fracích, černých jezdeckých kalhotách, jezdeckých botách a cylindru. V celé své parádě pak procesí putuje od kostela, kde dostane požehnání od faráře a korouhev, a dále z jedné vesnice do druhé za zpěvu náboženských písní.

Tyto jízdy v minulosti zvěstovaly do sousední vesnice Kristovo zmrtvýchvstání, v dnešní době se stávají také vyjádřením svébytnosti Lužických Srbů na území Německa. Ti, kteří vyrážejí na jízdu poprvé, jsou ozdobeni věnečkem z myrty, při jubilejní 25. jízdě se muži mohou ozdobit stříbrnou, v případě 50. výročí zlatou větvičkou.

Tradiční zdobení kraslic

FOTO: Colorvision Uthoff, Hans

Okolo Velikonoc, od 28. února do 29. března, se ve východním Německu koná také mnoho lužickosrbských trhů. Zde je možno vidět například tradiční ručně malované velikonoční kraslice, jejichž zdobení je dlouholetou tradicí, nebo lužickosrbské kroje. Mnoho informací nabízí Muzeum Lužických Srbů v Budyšíně, kde se konají každoročně se obměňující výstavy o tradicích a zvláštnostech lužickosrbských oslav Velikonoc.