Expedice je zážitek a pro zážitky cestujeme

Oheň doprovází lidstvo od nepaměti a vytváří zvláštní kouzlo. I lidé, kteří obyčejně nejsou nijak přátelští a společenští, u ohně zjihnou a jsou připraveni si povídat. Oheň v nás probouzí něco tajemného, jako by naše duše chtěla ven, popovídat si s ostatními.

Kdysi mi někdo u ohně řekl, že cíl není důležitý, že důležitá je cesta. „Stejně všichni jednou umřeme, ale to, jak jsme žili, o to tu jde,“ dodal tehdy. Některé věci nám nedocházejí hned. Ani si v tu chvíli neuvědomíme, že slyšíme něco podstatného. Jenže se to uloží v podvědomí, a když jsme připraveni, tak to vypluje.

A úplně stejné je to s cestováním. Lovíme cíle a dělá nám to radost, a je to tak, jak to má být. Ale najednou pocítíme, že by to chtělo něco udělat jinak. Někdo to pocítí ve dvaceti, někdo v padesáti, ale na tom nesejde. Je to tu a v tu chvíli jste zralí na expedici. A když si pro svou expedici zvolíte Afriku, dostanete dávku dobrodružství navíc.

Sloni v Serengeti

FOTO: Archiv CK Marco Polo

Mekka safari v Africe

Keňa a Tanzanie, Botswana, Namibie a Jihoafrická republika jsou Mekkou pro milovníky safari. Je to pestrá kytice barevných květin. Každá je krásná a poutá na sebe pozornost. Ať si vyberete tu, nebo onu, neuděláte nikdy chybu. A když se vydáte na putování Afrikou s expedicí, přivoníte i k vůním, které u květin ve váze neucítíte. Dostanete se mezi běžné lidi, navštívíte místa, která běžná turistika nevnímá, začnete chápat kouzlo, které před vámi uchvátilo tolik cestovatelů. Safari je šlehačkou na dortu, ale kdo z nás by se cpal pouhou šlehačkou a vynechal by dort? Jak dlouho by nám samotná šlehačka chutnala?

Expediční vozidlo veze pohodlné vybavení kempu.

FOTO: Archiv CK Marco Polo

Návrat ke kořenům 

Putování formou expedice je návrat ke kořenům. Ne tak hluboký jako několikadenní pěší safari nebo putování na koních africkou divočinou, ale kouzlo starých dobrých časů objevitelů určitě má. Na první pohled se vlastně ničím neliší od běžných safari, která nabízí většina cestovních kanceláří. Vždyť navštívíte většinou stejná místa – jezera Nakuru a Naivasha, národní parky Masai Mara a Serengeti, Viktoriino jezero a kráter Ngorongoro. Ale to je pouhé zdání. Národní parky jsou rozsáhlá území a je důležité, ve které části putujete a kde zvolíte místo na přespání.

Všechna kempoviště během cesty jsou na výborných místech.

FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz

Vaše „Vzpomínky na Afriku“

Expedice, to jsou zážitky, emoce, plnění klukovských snů. Žádný den není stejný a každý den přináší několik vzpomínek pro celý život. Někdy jsou to drobnosti jako pocit, když ráno vysoukáte své tělo ze stanu a kolem vás se povaluje přízemní mlha. Trhá ji pár paprsků slunce a v nich stojí žirafa. Dlouhým jazykem strhává listy akácie a vy v tom ranním tichu slyšíte, jak její drsný jazyk bojuje s trny na větvičce. Kdyby teď otočila hlavu a podívala se na vás, byl by to strašný kýč…

Setkávání s místními komunitami patří k věci.

FOTO: archiv autora

Jindy jsou to velké věci jako radost malých kluků, kterým jste před očima nafoukli kopačák a pak ho vykopli co nejvýš do vzduchu. Až dopadne, přijde boj. Kdo míč chytí, toho bude a ten bude na hodně dlouhou dobu velkým šéfem. Tam někde uvnitř víte, že to byl skvělý nápad a že stálo za to vláčet se s pumpičkou…

V noci je mezi vámi a divokou přírodou jen tenká látka stanu.

FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz

 Dobrodružné noci

Od okolního světa vás bude v noci dělit jen tenká látka stanu a prvních pár nocí toho moc nenaspíte. Většina tábořišť a kempovišť není oddělená od okolní přírody žádnou bariérou. Zvířata mohou volně přicházet a odcházet. A věřte, že přicházet budou. A mnohem častěji v noci než během dne. Noc je v Africe velice živá, i když pro mnohá zvířata končí často smrtí. A noc je plná zvuků. Naprosto jiných zvuků než u nás. A všechny jsou od vás odděleny pouhou stanovou látkou. Nepsané pravidlo říká, že jakmile rozsvítíte baterku, všechny zvuky utichají.

Na hraně kráteru Nogorongoro ve výšce 2600 m n. m.

FOTO: archiv autora

Když na expedici, tak s dobrým průvodcem

Průvodcem se musíte narodit. Z leklé ryby neudělá pochoutku ani Zdeněk Pohlreich. Expediční cestu nemůže vést průměrný průvodce. Na dobu expedice se stáváte tlupou nomádů a průvodce musí být náčelníkem, šamanem, šéfem ochranky, stavebním dozorem, šéfkuchařem, bavičem a taťkou Guru, vše v jednom. A navíc, ničeho nesmí být ani málo, ani moc. Afrika umí překvapovat. Můžete si stokrát naplánovat trasu, můžete si naplánovat zastávky a dohodnout s místními komunitami spoustu věcí. Je ale naprosto jisté, že se někde vyvrbí nějaká nečekaná událost. Kvalitní expediční cesty musí být vedeny excelentním průvodcem.

Plameňáci v kráteru Nogorongoro

FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz