Popijí se a jen se klábosí

Atmosféra se tu opravdu převážně nasává, z hrnků se svařeným vínem, griotkou, grogem, k tomu ohřáté freiberské pivo. Nad tím se někteří ošklíbají, ti, kteří to neznají a jen kritizují, ale je to příjemný nápoj na zahřátí a u stánků se stolky se jen klábosí, popijí, vedou se jen plky, a o tom to je.

U stánků se můžete najíst místních specialit, od klobás, tmavých i bílých, a sladkého pečiva po výborný kotlíkový guláš nebo krušnohorskou hustou čočkovou polívku. (Názvy jídel tu najdete i v češtině).

Nakupovat se sem moc nejezdí, ve stáncích se nabízejí povětšinou dřevěné krušnohorské vánoční ozdoby, ochranowské hvězdy a figurky do betléma, nebo zimní oděvy. Jinak je to melodie chuti pečeného, praženého, smaženého, vařeného, s pastvou pro čich, chuť i oči.

Ale Annaberg je proslulý svou hornickou těžbou, v posledních poválečných letech spíš drancováním uranu pro strýčka Joea, jak říkali spojenci J. V. Džugašvilimu -Stalinovi. Z ruské okupační zóny se brzy přeneslo rabování rudy na Jáchymovsko, vláda ochotně posílala své mukly na smrt a rudu do Svazu.

Stříbro to nastartovalo

Annaberg založili v 15. století rolníci z Durynska, kteří přišli kolonizovat ponuré hory. Po několika desetiletích se zjistilo, že v zemi leží stříbro a z osady se stalo město. Následoval rychlý rozvoj, během 40. let se stává (po Freibergu) druhým největším městem Saska.

V 17. století nastává útlum, a tím i město ztrácí na významu. Další rozvoj přišel se železnicí, nedaleko města stojí nádherný most přes údolí, cíl mnoha fotografů a milovníků železnice. Dvě města, Annaberg a vedlejší Buchholz, sjednotili Rusové v jedno, lépe se spravovalo, v roce 1949.  Pokusy o sjednocení ale probíhaly již předtím, Annaberg ale chtěl vždy výhody. 

Pak přišla i těžba uranu. To po válce přivedlo do nové výstavby množství lidí, horníci měli dobré výdělky. 

Za památkami

Kostel je opravdu výjimečný, pokud tu zažijete koncert, odjedete s velkým zážitkem. Naproti kostelu se nachází hornické muzeum. V okolí je několik prohlídkových dolů.

Hornický kostel Svaté Marie (Bergkirche St. Marien) dokončili v roce 1511. Kostel několikrát vyhořel a jeho současná podoba pochází z roku 1736. Byl určen výhradně pro konání bohoslužeb pro horníky. Během adventu jsou zde vystavovány hornické jesličky.